Jestem czechofilem!

Jestem czechofilem! – Czeski wywiad z Grzegorzem Kempinskym przed jego premierą “Rano po tom” w Divadle Mir w czeskiej Ostrawie.

Zamieszczam czeski wywiad ze mną pod tytułem “Jestem czechofilem” w którym opowiadam o mojej miłości do Czech, czeskiego jedzenia i teatru.

Wywiad jest po czesku, ale na końcu jest link do strony internetowej, na której jest zamieszczony ten wywiad i tam można sobie skorzystać z google translate.

Jestem czechofilem!

Jsem čechofil! Říká Grzegorz Kempinsky, polský režisér komedie Ráno po tom

Rozhovor

1. října 2019

Bláznivá komedie Ráno po tom, ve které můžete v dost ošemetných situacích vidět našeho principála Alberta Čubu coby hlavího hrdinu Toma, je výsledkem mezinárodní spolupráce. Režie se totiž v roce 2018 ujal oblíbený polský divadelní a filmový režisér, spisovatel a překladatel Grzegorz Kempinsky, několikanásobný držitel ceny Złota Maska (polská obdoba divadelní ceny Thálie) či Řádu ministra kultury.

Grzegorz Kempinsky již v minulosti pro ostravské publikum režíroval například úspěšné hry Komorní scény Aréna, jako jsou Top DogsKrajní meze či Plešatá zpěvačka. Ostravské divadelní prostředí mu tedy bylo důvěrně známé ještě před prací v Míru. Proč má Česko a Čechy tak rád? Co jej přivedlo do Míru a jak se mu tady na komedii Ráno po tom pracovalo? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Ráno po tom je již čtvrtá hra, kterou v Ostravě inscenuješ. Myslíš, že existují nějaké rozdíly mezi českým a polským divákem? Mají Češi, např. co se humoru týká, nějaká specifika?
Ano, Češi se dokážou více smát sami sobě, jsou více sebeironizující. Poláci se také občas smějí tomu samému, ale jakoby nechápou, že se smějí sami sobě. Neumí si zkrátka ze sebe udělat takovou srandu jako Češi. Důvodem, proč tak rád pracuji v ČR a proč se tady rád vracím, je to, že mám rád místní divadelní prostředí a mám rád český humor. I Ráno po tom jsem dělal raději tady, protože takové ty detaily a lehké nuance čeští diváci více ocení. Polákům by to zkrátka nedošlo, seděli by a nevěděli, že je to směšné.

V Míru jsi pracoval poprvé. Liší se nějak tato zkušenost oproti jiným českým a polským divadlům?
Specifické je především to, že Mír je založen na obrovské odhodlanosti a nadšení lidí. Vzniká to z ohromné lásky k divadlu a já jsem také takový nadšenec. Tady jsem to samozřejmě nedělal pro peníze, protože divadelní podmínky v Polsku jsou diametrálně lepší než v Česku. To je ale pro mě nepodstatné, dělám to z toho důvodu, že mám rád lidi, kteří mají nadšení tvořit něco nového.

Jak jsi tehdy v Ostravě při zkoušení inscenace trávil volný čas?
Jedl jsem knedlíčky! Jsem čechofil, miluju Čechy a české jídlo, takže jsem tady chodil po obchodech a kupoval si utopence, pomazánky, vánočky… Užíval jsem si takové menší obžerství, a myslím, že to na mě jde i vidět.

Ráno po tom se ve značné míře objevuje sexuální tematika a provokativní humor. Jsou ti tato témata a styl humoru blízká? 
Ano, taková tematika je mi blízká. Myslím si totiž, že lidé tvořící divadlo musejí být vášniví, a stejně tak i hry nemůžou být bez zápalu. V divadle musí být vášeň. Divák musí cítit ten prožitek a odcházet s pocitem, že jeho investovaný čas stál za to.

Dokážeš si představit, jak by ses zachoval v kůži hlavního hrdiny Toma, který se víceméně náhodou ocitne ve spárech takto bizarní rodiny?
Vzal bych nohy na ramena a utekl! Ale právě to, že Tom i po takovém zážitku zůstává, a dokonce se k Lucii vrací, je na této hře tak zajímavé a zábavné.

Celý děj se v podstatě odehrává v jedné posteli. Jak jsi pracoval s takovým prostorem a co je potřeba dělat proto, aby si dění na jevišti neustále udrželo divákovu pozornost? 
Je potřeba mít výborné herce a přesně takové tady máme. To, že se děj odehrává pouze v jedné posteli, není vůbec na překážku, když máte tak dobrý herecký soubor. Oni ten prostor zcela vyplní, jsou pohotoví jak pistole, hrají všechny nuance, hra má tempo a spád. 

Už to tady víceméně zaznělo, ale co tě na komedii Ráno po tom natolik zaujalo, že sis řekl „ano, půjdu do toho”, a proč by na tuto hru měl jít i divák?
Mám rád komedie, které ukazují, jak se normální lidé zachovají v nenormálních situacích. Ráno po tom je výborné tím, že v něm můžeme najít podtexty a odkazy na komedii Tango od polského dramatika Mrożeka, což je jedna z nejlepších divadelních komedií vůbec. Mrożek je známý svým krásným absurdním divadlem a v tom já vidím jakousi spojitost s naší inscenací. A proč by měl divák na tuto hru přijít? No protože se bude více jak dvě hodiny neustále smát.

https://www.divadlomir.cz/aktuality/jsem-cechofil-rika-grzegorz-kempinsky-polsky-reziser-komedie-rano-po-tom-51?fbclid=IwAR3Zeduw7fwxCJ8_Ywgv8GwbjhwGcelfmUtCwo6QtUKKIuWAjbcu5s9EBUQ


#GrzegorzKempinsky